Kinezioložka Diana Růžičková lidem často pomáhá hledat souvislosti mezi jejich fyzickými problémy a psychikou. Tvrdí, že většina potíží začíná nejprve v naší hlavě…
Jaké jsou Vaše zkušenosti s řešením potravinových intolerancí a alergií?
Vzhledem k tomu, že se v poslední době množí případy celiakie, alergie na bílkovinu kravského mléka či různé druhy ovoce, ořechy, sóju apod., mám s lidmi, kteří chtějí řešit právě tento problém, vcelku bohaté zkušenosti. Díky terapii se často dostaneme k jádru jejich problému, čímž se potíže zmírní či zcela vymizí. Co se dětí týče, z vlastní zkušenosti s mojí nejstarší dcerou, kterou jsem si před lety prošla, potvrzuji, že u malých dětí a jejich alergií je třeba pracovat s rodiči, většinou s maminkami. Děti pouze zrcadlí a upozorňují na problémy, které se dějí v jejich okolí a které děti velmi senzitivně vnímají.
„U malých dětí a jejich alergií je třeba pracovat s rodiči.“
Stojí za potížemi daná potravina?
Potravina bývá spíše důsledkem, sama za to většinou nemůže. Do našeho podvědomí se hluboce uloží zážitek a traumatizující pocit, který souvisí s danou potravinou. Např. ve školce holčička vylije mléko na čerstvě vytřenou podlahu a paní učitelka se velmi zlobí, případně řekne – „Ty jsi ale ošklivá holka“. Spolu s leknutím holčičky se vytvoří nepříjemný pocit, který se zasune do jejího podvědomí do škatulky „traumatizující vzpomínka“. To může stačit k vytvoření budoucího problému. Naše buněčná pamět si prostě pamatuje. A tuto vzpomínku holčička nechce, odmítá ji. Ta se ji však připomene kdykoli ve spojitosti s mlékem – bolením břicha, vyrážkou, zvracením, odmítáním. Zní Vám to jednoduše? Ono často také nalezení spouštěče velmi jednoduché je. A když ho při terapii nalezneme, krásně se s ním potom dá pracovat, vyčistit a přeprogramovat. Samozřejmě s předpokladem trpělivosti, protože věci nejdou zrovna hladce, když na ně příliš tlačíme.
Hlavní příčinou je tedy nějaký traumatizující zážitek, který se nám v minulosti přihodil?
Ano, to je jedna z příčin. U dětí jsou příčiny intolerancí a alergií také často zakořeněny v dlouhodobém chování nás, rodičů. Často své děti zkrátka moc dusíme. Mnohdy jsou naším středobodem vesmíru, což je samozřejmě krásné a v pořádku, ale nikdy bychom si neměli vychýlit z vlastní rovnováhy. Ve snaze připravit dětem pestrý program a život tak, aby se ani na chvilku nenudily, v nich zabijíme prostor pro jejich fantazii, vlastní tvorbu, bezstarostnost, snění, hraní si. Maminky si myslí, že musí být neustále po ruce, přece pro své dítě udělají všechno na světě. Ano, právě proto. A dítě zlobí a zlobí, dnes se to nazývá, že je hyperaktivní, protože zkouší, kam až může zajít a co rodiče vydrží. Rodiče jsou nervózní a vystresovaní a kolotoč problémů a začarovaný kruh je na světě.
Co tedy můžeme dělat, abychom projevy u dítěte zmírnili, případně úplně odstranili?
„Léčba“ nebo doporučené postupy z mojí strany znějí – upravit snahu maminek, změnit chování, přibrzdit, předávat postupně kus zodpovědnosti na dítě. Všem se velmi rychle uleví.
A co když se to týká dospělého jedince?
Pokud intolerancí potraviny nebo přímo alergií trpí dospělý a pokud se jedná o chronický problém, znamená to, že delší dobu „jede“ v něčem, co mu nevyhovuje. Trpí tiše v zaměstnání, protože nědělá, co ho baví, dusí se v partnerském vztahu, připadně se obětuje pro blaho rodiny a všech okolo a totálně popře vlastní potřeby a touhy. Možností je spousta. Každá jednotlivá potravina má v terapii svůj význam, protože nám něco symbolizuje, připomíná. Např. mléko představuje naši matku a potom hledáme, jakou nefunčkní roli hrajeme s naší matkou, např. si necháme příliš zasahovat do života. Lepek – klíčící zrno. Co v nás vyvolává pohled na něj? Začínající pučící život, tzn.novou energii, nápady, radost, která nám chybí…?
„Každá jednotlivá potravina má v terapii svůj význam.“
Jak se k tomu všemu má člověk trpící těmito problémy postavit?
Čelem. Vyžaduje to odvahu se podívat, kde nás bota tlačí a připustit si to. To je prvním předpokladem k úspěchu. Ochota to změnit je pak stejně důležitá. Opakuji, že příčina všeho je v hlavě. Někdy se stane, že se člověk s intolerancí i přes důkladná lékařská vyšetření, která prokážou, že klient je zdravý jako řípa, stále necítí dobře. Zde je třeba sáhnout do nitra, psychiky, podvědomí a poskládat si postupně jednotlivé obrázky, pochopit symboliku a zprávu, kterou nám přináší. Pokud to klient nezvládne sám, je vhodné navštívit zkušeného odborníka, který se stane jeho průvodcem a oporou během řešení daného problému.
Autor článku: Diana Růžičková, kinezioložka
